Huráááá
Omlouvám se, že přidávám tento příspěvek až teď, ale čekala jsem totiž na fotografické podklady týkající se tohoto tréninku. Jenže to se asi nikdy nedočkám, protože je to stejné asi tak jako čekat v Africe na sníh.....Nu a teď už k věci: )).
Počasí se konečně nad námi slitovalo. Podmínky pro ježdění byly přímo ideální. Svítilo sluníčko, bylo bezvětří, a proto zem nebyla ani rozblácená a ani zmrzlá. Takže plán tohoto tréninku byl jednoznačný: půjdeme trénovat na louku a postavíme si pár překážek. Bylo mi schváleno, že si můžu vzít Agiho, ale podmínka byla jasná-nebudeme moci skákat. To bylo pro mě samozřejmostí. Já byla šťastná, že si Agiho může vůbec už ven vzít. Po takové době, co nebyl venku pracovat.
Tak jsme si všichni koníky přichystali, zabandážovali jim nožky a mohlo se vyrazit. Sotva se vešli na louku, Agi se lekl ptáků, co vylítli ze křoví a "odpíchl" to, jak má ve zvyku :). No dalo se to čekat, že bude veselo! Jelikož byli koníci z cesty na louku již vykrokovaní, mohlo se začít klusat a pracovat. Měla jsem plné ruce práce, jelikož Agísek byl pěkně " nabušený." Chodil s hlavou nahoře a jen čekal na okamžik, kdy bude moci nacválat. Nemělo cenu se s ním nějak přetahovat, tak jsem ho ¨na povel Jarči pobídla a obcválali jsme pár koleček, aby se drobet vyběhal. Pak následovalo překlusávání kavalet. Agi to samozřejmě přecválal i přes mou snahu to opravdu pouze jen překlusat. Klusali jsem přes kavalety jak v pacovním a lehkém klusu, tak i ve stehenním sedu. Poté následovalo přecválávání. Agi se všemožně kroutil a snažil se vymýšlet kdejaké lumpárny. Musím ale říci, že se s ním dobře spolupracovalo a začal i balit hlavičku. Moc mu to slušelo. Ostatní koníci byli také moc hodní a skvěle spolupracovali.
Ke konci bylo za úkol opět přejet kavalety a hned skočit jeden křížek a jeden kolmáček. My s Agískem jsme pracovali raději jen na kavaletách. Ostatní se vrhli na tento úkol s chutí a bylo to také vidět. Všem se dařilo a skvěle si zařádili. Už se pomalu blížil konec hodiny, a tak jsme měli ještě obcválat pár koleček a že pak už budem jen krokovat. Nu a to bych nebyla já, kdyby se mi nic nepřihodilo.....
Tak si to takhle cváláme v čele skupiny a najednou, už ani nevím, co se stalo, jen jsem cítila, jak letím ze sedla dopředu, tak jsem se instinktivně vzepřela o Agiho krk a snažila se vrátit zpět. Jenže v tom Agi zakopl, dal hlavu dolů, nu a já si to takhle letim po hlavě přímo na zem. Bum! A už jsem se válela. Naštěstí jsem se okamžitě zvedla, zjistila jsem, že mi nic není, oznámila jsem Jarče, že jsem OK a vylezla jsem zpátky na Agiho. Poté jsme už začali krokovat a udělali společné foto. Pak jsme se vydali cestou k domovu.
Musím říct, že tento trénink, byl jeden z nejlepších, co jsme v Trní zažili. Shodl se na tom celý náš tým. Všichni jsme měli velmi dobrý pocit a i přes můj menší karambol jsem byla maximálně spokojená. Vůbec se mi nechtělo z Agíska dolů. Nu ale čas mě tlačil, tak mi nic jiného nezbylo :((.
Nu a tak už jen doufám, že štěstí nám bude přát a počasí nám dovolí další takovéto tréninky. Tímto bych chtěla poděkovat naší trenérce Jarče za tento bezvadný trénink, který byl i velmi pestrý a dal nám spoustu dalších zkušeností. A tak dalším skvělým trénikům "Zdar!"
Vaše Aginka :0)
